Mým domovem ztichlá je putyka

Karel Hašler

GMým domoHmvem ztichláC je putyka, Dmým štěstímD7 je sklenGice plná.
Snem Cmládí byla vždy Dgotika a D7smetla ji baroka Gvlna.
Když potácím se setmělou ulicí, nahlížím do oken spáčů.
Jen němý stín mě provází, já sám nad sebou pláču.
GMůj malý broučku, D7jdi klidně Gspát
o svojí mámě D7nechej si Gzdát.
G7Máš jeden z nejhezčích Cdarů, že můžeš Cmtak klidně Gspát,
G7tvá máma tančí teď Cv baru,
Gjiný muž možná D7už má jí teď Grád.
Já tvojí mámu měl tolik rád,
víc než svou lásku nemoh` jí dát.
Modré snesl bych jí z nebe, život bych za ní dal,
za to, že dala mi tebe,
v noci žít, víno pít, odešla nám.
Odešla máma půlnoční tmou,
já spěchám zrána za prácí svou.
Spi klidně, můj malej synku, nikdo tě neprobudí.
V náručí držíš teď sklínku,
ty jsi můj, já jsem tvůj, a ty to víš
Jdu sám ztichlou ulicí a nahlížím do oken spáčů.
V srdci mám plnou sklenici, sám nad svým osudem pláču.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:42:27.824+00:00
Výsledky hledání: